Pak se jejich cesty na chvíli rozdělily - každý šel za hlasem svého muzikantského srdce - aby se vloni opět spojily. Nejčerstvějším přínosem této spolupráce je právě úspěšně skončená hudební mise do daleké Kolumbie, na II.světový harmonikářský festival ve městě Valledupar.Tam byli spolu s portugalským akordeonistou jedinými zástupci matičky Evropy v konkurenci především argentinských, brazilských a kolumbijských muzikantů – nejen hráčů na akordeony, ale i jejich kolegů na kytary, perkuse a další nástroje. Požádali jsme je o pár postřehů z této exotické země.

Co jste vlastně v Kolumbii hráli ?
Samozřejmě naši českou muziku – např. skladby K.Hašlera, J.Poncara, V.Bláhy, J.Bureše, taktéž něco z vlastního soudku. Ale fascinoval nás úspěch slavné Vejvodovy polky Škoda lásky, kterou si prozpěvují v celé Latinské a Jižní Americe pod názvem Barrilito de cerveza /Soudeček piva/. Oč poetičtější je český text o zklamané lásce a vyplakaných slzách. Hlavně jsme museli trpělivě vysvětlovat, že to není ani americká ani německá skladba, ale že vznikla u nás, v srdci Evropy. Veliký úspěch mělo vždycky také tango La chitana. Víte, co to je ? Inu, slavná Cikánka z pera Karla Vacka.

Čím na oplátku zaujala jihoamerická hudba vás?
Z hudebních nástrojů především dvě kolumbijské specialitky – buben kaja /čti kaha/ vallenato a dřevěné „drhlo“ guacharaca, obojí dokázali místní muzikanti ovládat opravdu mistrně ! Jedna kaja nakonec přicestovala i do Čech jakožto osobní dar ředitele hudební školy „Los Niňos Vallenatos“, guacharaky samozřejmě také v zavazadlech nechyběly, stejně jako guira /jiná „drhla“/, maracasy /alias „rumba-koule“/, okaríny či dřevěné hudební lžíce - cucharas de madera. Zajímavě zněla 7 strunná kytara…A pak to byly skvělé instrumentální výkony jednotlivých účastníků!!! Přes chabé znalosti španělštiny jsme se záhy skamarádili s ostatními účastníky, které je nyní nutno alespoň stručně představit: z Portugalska docestoval osobitý harmonikář a zpěvák João Gentil, jehož citlivá interpretace písní vyvolávala bouřlivý potlesk, z Argentiny virtuóz na akordeon Marito Coria, z Brazilie Alejandro Brittes /diatonická harmonika,/ a André Elí / 7strunná kytara/. Oba byli neúnavnými propagátory stylu chamame, vyznačující se prudkými změnami tempa i nálad skladeb – je to velice působivá muzika ! Drobně a křehce působila Argentinka Mariela Campodónico / však také její spoluhráč-kytarista Martín Correa vypadal spíše jako její bodyguard/, ale když zmáčkla svůj akordeon, změnila se ve vášnivou tygřici. A nesmíme zapomenout na kapelu Cuarteto Tartaruga s kapelníkem Dr.Mario Braunem /spolu s ním byl v bandu další lékař a skvělý saxofonista Raúl Rodriguez, dále kytarista Juan Ignatio Estela a klavírista Enio Locatelli – všichni naprosto špičkoví muzikanti, kteří měli krom lidové muziky slabost pro skladby tangového fenoména Astora Piazzoly. A nepřeberná řada domácích muzikantů, v čele k mladým „králem vallenata“ Dyonnel Velásquezem – svůj titul si tenhle 13letý fenomén opravdu zaslouží !!! Díky za celou organizaci festivalu i souvisejících akcí patří především neúnavné dámě, která hudbě a tanci upsala duši, Lolitě Acosta, prezidentce nadace Reyes y Juglares Vallenatos. Asi by bylo dobré vysvětlit „klíčové slovo“ VALLENATO – jde o specifický hudební styl /trochu podobný luisianskému cajunu či zydeco – kdo hrál v USA, ví, o čem mluvím/, velmi temperamentní muzika, založená na ustáleném obsazení harmonika-guacharaca-kaja vallenato. Jeho specifickým rysem je textová improvizace na dané téma – jakési vymýšlení dalších, aktuálních slok – trochu to připomíná princip kramářských písní či kupletů, ovšem v ďábelsky rychlém tempu. Někomu se tenhle styl může zdát po chvíli monotónní, jisté je, že nejlépe si jej vychutnají obyvatelé regionu Cesar. Stejný úspěch měli PILSNER PEPES s melodickou českou hudbou i v živém rozhlasovém vysílání. Kolumbie určitě zůstane pro oba muzikanty – Josefa i Milana – obrovským celoživotním zážitkem, ačkoli už hráli v lecjakých destinacích od Ameriky, přes Arábii až třeba po Čínu…

Jak jste zvládali komunikaci ve španělštině?
No, ztuha, vypomáhali jsme si angličtinou, němčinou, zbytky latiny v zásuvkách paměti…Doslova andělem byla pro nás průvodkyně česko-kolumbijského původu Zdena Porras - filoložka, archeoložka, divadelní herečka i písničkářka v jednom. Byla nám nesmírně obětavou průvodkyní po krásách země, která je pro nás Čechy symbolem exotiky, koky a skvělé kávy. Pro nás dva je teď něčím více – symbolem dobrých lidí, skvělé muziky a nových kamarádů !

Kde všude jste hráli?
Vystupovali také v hlavním městě Kolumbie – fascinujícím 7 miliónové Bogotě. Koncert v cultural-caffé Luvina byl mimořádně zdařilý a neformální hudební večer pro pana Velvyslance a jeho přátele dokonce skončil společným jamováním českých písniček /pan Velvyslanec je totiž zdatný flétnista ! /. Nejdůležitější pro nás však je to, že jsme v téhle silné mezinárodní konkurenci zabodovali a také si znovu uvědomili, že hudba v pravém slova smyslu spojuje lidi různých zemí a etnik – to opravdu není fráze ! Dá se říci i to, že muzika spojuje to, co politika rozděluje.

Co zážitky turistické ?

Samozřejmě jsme měli stále oči i foťáky dokořán. Fascinující je poutní místo – klášter Monserrate, vypínající se nad Bogotou. Ta je přes 2600 metrů vysoko, takže jsme si zažili i chladno a mrholení – končilo totiž období dešťů. Jedna kuriozita – v Kolumbii právě probíhaly prezidentské volby a náš penzión byl přímo naproti domu jednoho ze dvou kandidátů. Pod okny to ve dne v noci vřelo, samí bodyguardi, policie, vojáci…asi jsme byli nejlíp hlídaná kapela na světě. Pan Mockus sice nakonec nezvítězil, ale zato jsme měli příležitost mu zahrát soukromý koncert, což byl taky zážitek! A jedno negativum připomíná Milan – tři dny jsme se ani nenapili piva – všude byla totiž kvůli volbám prohibice.
Pivo nás přeneslo k jídlu…
Ochutnali jsme neuvěřitelné množství různého exotického ovoce – guajaba, tamarindo, mamoncillo, výborný byl taky pečený, vařený či smažený druh banánů – platanos, chutnaly nám indiánské placky arepa a samozřejmě „potvory“ z moře – většinou v husté polívce „sancocho“. Dali jsme si ozdravný čaj z koky, skvělý biftek churrasco, … Milan ochutnal i smažené mravence…

Jak to chutná?
Trochu jako smažené lískové oříšky. A taky jsou ti mravenci tak velcí ! Tuhle pochoutku Pepa bohužel „nevydýchal“ a striktně odmítnul, přestože jsem mu překládal, že je to prý výborné afrodiziakum, obzvláště pro pány v jeho věku…
Tak raději zpět k památkám…
Musíme zmínit ještě solnou katedrálu v Zipaquirá, o které píše i slavný kolumbijský spisovatel García Marques. A fascinující byl i výlet do starobylého města obchodníků a pirátů Cartageny na břehu Karibského moře, jež je nazývána osmým divem světa a opravdu bere návštěvníkům dech. Na větší cestování ovšem nebyl čas, naším úkolem byla především muzika! A té bylo dost a dost ! Hráli jsme „naživo“a také poskytovali interview do mnoha televizních i rozhlasových stanic. A nutno říci bez samochvály, že všude měla naše hudba bezvadnou odezvu.
Jaká je vůbec kolumbijská kultura ?
K tomu máme dva postřehy – „dotkli“ jsme se té staré indiánské kultury – třeba v Muzeu zlata v Bogotě. Posmrtné masky, rituální sošky, nádoby na koku nebo mumie šamana – před tím člověk zůstává stát v posvátné úctě…ale jejich kultura je i neobyčejně živá a každodenní, mám na mysli lidovou muziku tzv. vallenato. Jeho specifickým rysem je textová improvizace na dané téma – trochu to připomíná princip kramářských písní či kupletů, ovšem v ďábelsky rychlém tempu. Tuhle lidovou muziku milují všichni – staří i mladí, své hudební tradice na rozdíl od nás neizolují a nevytlačují z médií, naopak - udržují je i v tamních hudebních školách, kde se malí kluci a holčičky s neuvěřitelným nadšením (!!!) od útlého věku připravují na dráhu muzikantů a zpěváků. Také soutěží o prestižní titul REY VALLENATO /tj. král/. Jejich vztah k hudbě je nadšený, živelný, nefalšovaný, atmoféra byla diametrálně odlišná od českých „zušek“. Naše setkání a jamování s dětmi bylo báječně spontánní, televizní štáby se mohly „utočit“, muzikanti z dalekých Čech pro ně byl obrovský zážitek….

A co dodat na závěr? To, že nebýt finanční podpory hejtmanky Plzeňského kraje / Milady Emmerové /, nemohla by česká muzika slavit takové úspěchy v této vzdálené destinaci. Za to chceme veřejně odpovědným představitelům poděkovat, neboť pochopili, že propagace české kultury ve světě se bez finančních injekcí a jejich pomoci zkrátka neobejde. Ale rozhodně stojí za to nesedět v koutě a dát o sobě vědět !!!

Pokud patříte mezi diváky České televize, a rádi sledujete pravidelný cyklus pořadů „Za vesnickými muzikanty“, máme pro vás milé pozvání. Autor, scénárista, moderátor a populární muzikant Josef Pospíšil už v něm představil takřka čtyřicet osobností. Pro milovníky a ctitele žánru nadále mapuje další a další velikány, osobnosti naší populární české melodické hudby uplynulých století. Co nového nachystal nám prozradil, když jsme ho nedávno navštívili…

Zastihnout vás doma v předvánočním čase, to je sázka do loterie. Kde se stále touláte? Za vesnickými muzikanty?

Foto kameraman Peter Beňa

Za těmi samozřejmě tradičně také, ale měli jsme několik pozvání na koncerty, dokonce i do zahraničí. Potěšili jsme s naším „harmonikovým“ repertoárem diváky nejen doma v Čechách, ale také na dvou zájezdech, v Anglii a v Holandsku. Ale na televizní diváky také dojde, protože koncem roku jsme se štábem připravovali další dva díly, tentokráte věnované legendě taneční hudby R. A. Dvorskému a potom také slavnému tenoristovi Járovi Pospíšilovi. Pokud budete mít chuť a čas, další pořad půjde je na programu ČT 2 v sobotu 30. ledna od 10.10 hod. Kdo by nestihl premiéry, může pořady shlédnout i na internetu na stránkách: www.ceskatelevize.cz/program, klíčové slovo „Za vesnickými muzikanty“. Najdete tam i zajímavou diskuzi zejména od zahraničních diváků!

Vzpomenete si ještě nenatáčení prvního dílu, máte nějakou zajímavou příhodu z té doby?

Historie populární české melodické hudby je mým celoživotním koníčkem a na první tv pořad si vzpomínám, jako by to bylo včera. Natáčeli jsme o Václavu Vačkářovi a začínali jsme ve Zbirohu. Když jsem si vymyslel, že budeme točit ze střechy vysokého sila při dálnici, domníval jsem se, že mě s tím produkce a hlavně kameraman Peter Beňa vyhodí… Ale zjistil jsem, že štáb, se kterým celý cyklus realizuji, je opravdu skvělý. Nejen v profesionalitě, ale v lidském přístupu. To úžasně moc pomáhá a jsem přesvědčený, že divák tuhle „pohodu“ určitě vycítí. A ještě jednu vzpomínku mám, je podle hesla, že štěstí přeje připraveným. Neměli jsme tehdy k dispozici známou serenádu „Vzpomínka na Zbiroh“. Režisér Rudolf Tesáček a producent Jiří Merunka nám dali ze dne na den šanci, protože znali naše rodinné „originální HARMONIKA DUO“. Odtud vznikl vzápětí režijní nápad i na závěrečnou hudební sekvenci ve studiovém altánku. A tak jsme se s manželkou Renátou, vlastně náhodou, stali „nepostradatelnou“ součástí všech uvedených epizod.

Ve všech pořadech používáte bohaté a opravdu zajímavé archivy?
Když jsem dramaturgii ČT, konkrétně Radimu Smetanovi, nabízel námět, bylo to s tím, že kromě svých bohatých zkušeností rozhlasového redaktora, svého pětatřicet let poctivě budovaného vlastního archivu, bych ještě rád pracoval s archivem České televize a Národního filmového archivu v Praze. Mám stále ještě pár výborných přátel – pamětníků, kteří mně mnohokrát nezištně pomohli. Při přípravě pořadů, pokud je to ještě možné, vždy konzultuji vše s rodinou, s dědici… Škoda, že pořady mají omezený časový formát, vždycky mám materiálu na minimálně hodinový pořad… / smích /.

Jára Pospíšil

Říkáte, že dvě další epizody jste věnoval legendě taneční hudby R. A. Dvorskému a další Járovi Pospíšilovi. Nabízí se otázka, jak je to s těmi Pospíšilovými, dozvíme se něco o pověstném padajícím jablku… ?

To nejste sami, kdo je zvědavý. Často se mě na to lidé ptají. Jára Pospíšil se narodil v Jihlavě, můj otec Josef Pospíšil v Brně… Pokud vás zajímá, jak to doopravdy s námi Pospíšilovými je, slibuji, že se to dozvíte z pořadu, který jsem nazval podle slavné melodie z operety „Země úsměvů“ od Franze Lehára
„Své srdce Tobě dám“. Věřte mi, že i tentokrát to bude se srdcem na dlani a bez jakékoliv fráze „s muzikantskou úctou“!

Známý český muzikant Josef Pospíšil se před krátkým časem vrátil z Jemenu, kde společně Pepou „Dvorákem“ Kupilíkem (ten pro tuto cestu nahradil Pospíšilovu manželku Renatu, která je jinak stálým členem Harmonikového dua) vystoupil na Týdnu evropské kultury v Jemenu. Byli tam na pozvání našeho velvyslaneckého rady v Jemenu Václava Žilky, který Josefa Pospíšila dobře znal z televizního pořadu Za vesnickými muzikanty.

Josef Pospíšil o svém vystoupení vypráví:
„My razíme heslo a zásadu, že „hudba nezná hranice“. Hned druhý den po příjezdu jsme se setkali s pracovníky naší ambasády a s některými jemenskými významnými osobnostmi, i s přáteli, kteří studovali vysoké školy v České republice. Došlo i na zpívání. Bylo to srdečné, spontánní. Stomatolog MUDr. Nabíl Saleh přišel na setkání s manželkou, která byla zahalená v „hidžábu“, po chvilce jsme zjistili, že je to paní Eva Štruncová z Plzně, která v Jemenu s manželem a dětmi žije a pracuje v ordinaci jako zubní laborantka. S dalším rozšafným lékařem, neurologem Jehadem Al Balotem jsme se dostali k tématu studia na lékařské fakultě v Plzni. Nabíl i Jehad se zeptali, zda známe doc. MUDr. Miladu Emmerovou, která je tehdy učila a která jim zůstala, pro své povahové vlastnosti, bezvadný přístup a humorný nadhled, v paměti… Jaké bylo jejich překvapení, když jsme prozradili, že se s ní dobře známe a že dnes je to hejtmanka našeho Plzeňského kraje. Než jsme odcestovali, připravili pro ni dárek – repliku slavné jemenské dýky, zvanou „jambía“. Náš hlavní koncert byl naplánovaný do „House of Culture“ v hlavním městě Sana´a. Krátce předtím, to už jsme byli v Jemenu, ale vyvstaly nějaké komplikace spojené s bezpečnostním rizikem a tak se koncert operativně přesunul do nádherné a prostorné rezidence našeho velvyslance, a byl pouze pro pozvané hosty. Po koncertě vyšel poměrně obsáhlý článek s fotografiemi, kde se autor reportáže o nás velmi srdečně vyjadřuje a velebí nádhernou českou melodickou muziku, doslova píše: “…v podání veselých českých muzikantů nás uchvátila a za srdce chytila krása nedostižné slavné české polky“…!

Všechny fotografie © JOSEF POSPÍŠIL

]]> http://agentura.irossler.cz/skupiny/harmonika_duo/2751/ceska-harmonika-v-jemenu/feed http://agentura.irossler.cz/skupiny/harmonika_duo/1386/harmonika-duo http://agentura.irossler.cz/skupiny/harmonika_duo/1386/harmonika-duo#comments Tue, 24 Mar 2009 21:25:09 +0000 irossler http://agentura.irossler.cz/?p=1386

to jsou manželé Renata a Josef Pospíšilovi.
Účinkují spolu od roku 1996 a jsou známí nejen u nás, ale po celé Evropě včetně Velké Británie, USA a Japonska.
Jejich repertoár je bohatý a rozličný, jak velí letitá moudrost klasiků a praktiků …“od každého žánru kousek.“ Uslyšíte světové evergreeny - šlágry, operetní i muzikálové směsi, typické rakouské, německé i české pochody hrané ve strhujícím obdivovaném mistrovství půvabné blonďaté a milé heligónkářky RENATY, dále slavné a světově proslulé dechovkové “hity” nejen českých klasiků, folklórní náladové písničky a podobně.
JOSEF POSPÍŠIL je úspěšný muzikant. Je mimo jiné kapelníkem a producentem netradiční dechovky „ŠŤÁHLAVSKÁ ŠESTKA - Original PILSNER URQUELL Musikanten“. Josef Pospíšil je také známým a dlouholetým moderátorem autorských rozhlasových, televizních i pódiových pořadů, z nichž některé se dočkaly knižní verze. Napsal mnoho melodických písniček, které mají v repertoáru špičkové dechové kapely, např. MORAVANKA Jana Slabáka, VESELKA Ladislava Kubeše, ŠŤÁHLAVSKÁ ŠESTKA a řada dalších domácích i zahraničních orchestrů.

RENATA POSPÍŠILOVÁ je absolventkou konzervatoře a vysoké školy v oboru pianový akordeon, ale stejně mistrovsky a nedostižně ovládá starý český lidový diatonický nástroj zvaný „heligónka“ („Steirische-harmonika“). Je vítězkou mnoha mezinárodních soutěží i laureátkou festivalů a přehlídek.

Renátu & Josefa Pospíšilovi určitě znáte i z oblíbených, pravidelných sobotních dopoledních pořadů České televize Praha „Za vesnickými muzikanty“, kde mapují historii a odkaz našich slavných skladatelů české melodické hudby uplynuloých let… Josef Pospíšil jako scénárista a moderátor pořadu a oba potom společně s originálním HARMONIKOVÝM DUEM a s vybranými populárními zpěváky.