Petr Směja: Mé vzpomínky na 1. a 2. čs. beat festival v Praze

Z pozvání na 1. Čs. beat festival, který se uskutečnil 20. -22. prosince 1967, měla celá naše kapela Synkopy 61 velkou radost, neboť v Praze jsme předtím nikdy nehráli a ještě k tomu v Lucerně!
Koncerty před vyprodaným hledištěm měly neopakovatelnou atmosféru, ale nejlepší ze všeho byly mimosoutěžní půlnoční beat-sessiony na Žofíně. Díky festivalu jsme navázali dlouholetou spolupráci s nakladatelstvím Panton, které nám v edici Mikrofóra vydalo první EP desku, Česťou Klosem a Michalem Horáčkem z časopisu Melodie, kritikem Jiřím Černým a dalšími hudebními osobnostmi.


Zleva: Směja, Pokorný, Rybář a Polák v roce 1970.

Velmi rád také vzpomínám na kamarádství s Dežem Ursínym, Fedorem Frešem a Vladem Malým (skupinou Soulmen), které začalo vzájemnou noční gratulací k postupu do finále a pokračovalo společnými koncerty v Brně a na Slovensku v roce 1968 a vyvrcholilo Silvestrovským přípitkem u mě na chatě u brněnské přehrady. Je mi moc líto, že si s námi Dežo letos v Lucerně už nezahraje.
Osobně se mi z 28 zúčastněných skupin nejvíce líbili Soulmeni a Rebels, kteří hráli v podobném west-coast stylu jako my. Nakonec jsme všichni tři dostali krásné poháry Music f-clubu.

Na 2. Čs. beat-festivalu v prosinci 1968 byli určitě bombou hostující The Nice s Keith Emersonem. Pamatuji se, jak mlsně obcházel své Hammondky a zabodával do nich nože tak, aby klávesy hrály samy! Synkopy 61 se stejně jako loni prezentovaly z poloviny vlastní tvorbou a píseň „Casanova“ s polyfonním vokálem z autorské dílny O. Veselý – F. Jemelka obdržela od poroty 2. cenu.
Největší úspěch u publika měla ovšem Vomáčkova „Dobře míněná rada“, která hned svým prvním veršem: „Běž domů, Ivane!“ jasně říká, co si o sovětské vojenské „pomoci“ Češi myslí.
Je s podivem, že jsme ji po čtyřech měsících od začátku okupace mohli zazpívat jako jasný politický protest před plnou Lucernou a nic se nám za to nestalo.

φ